V galerii Václava Špály se koná výstava obrazů Františka Skály s názvem Obrazy ZE MĚ. V následujícím
článku se dozvíte, proč byste ji neměli minout.

František Skála je renesanční osobností současné české kulturní scény. Je malíř, sochař, ilustrátor,
hraje a zpívá v orchestru Univerzal Praha. Je členem divadla Sklep a vokálně tanečního tria Tros
Sketos. Mezi jeho nejslavnější písničky patří ta s názvem Pojď se mnou lásko má do urnového háje, ke
které si sám napsal text a složil hudbu. Myslím, že právě tato skladba vystihuje Skálu a jeho typický
humor, který je často základním stavebním kamenem v jeho tvorbě.

František Skála je také členem sdružení B.K.S. (Bude konec světa). Jde o tajnou, téměř mystickou
organizaci, která vznikla v sedmdesátých letech minulého století. B.K.S. bylo (a stále je) dokonale
propracované hnutí s vlastní terminologií, zvyklostmi a speciálními obřady. Skupina pořádala festivaly,
sjezdy a vydávala časopis s názvem Praskající červánky. Na veřejnosti se B.K.S. poprvé ukázala v roce 1991
a to průvodem přes Národní třídu směrem do Topičova salonu, kam se všichni čtyři představitelé nechali
přinést v rakvích.
Společným tématem děl, které jsou na výstavě k vidění, je kultura australských domorodých kmenů.
Cyklus také pojí to, že všechny použité barvy si umělec vyrobil sám. Zajímavé je, že se do obrazů snaží
Skála zapracovat vlastní motivy a ne pouze ,,nudně‘‘ papouškovat to, co před sedmdesáti tisíci lety
někdo namaloval na útesy. Zároveň to ale Skála dělá s úctou a divák si i přes malířovy inovace může
v jeho obrazech vychutnat nádech exotických kultur.

Ale jak se vlastně dostal tento kontroverzní umělec k tématu Aboriginců a jejich rituálů? František
Skála podnikl společně se svými přáteli cestu do Austrálie. Co Skálu zaujalo na Austrálii nejvíce, to
byla aboriginská kultura a jejich malby božstev a zvířat. A tak si malíř nasbíral pár druhů barevných
hlinek, které byly důležité pro rituály původních obyvatel. Pestrost těchto materiálů je opravdu
fascinující – od sytě žluté až po okrově červenou.

Již před zmiňovanou cestou do Austrálie měl František Skála bohaté zkušenosti s prací s přírodními
pigmenty: ,,Někdy v sedmdesátých letech jsem si v mokřinatých lukách u vesnice Ruda nabral
v loužích s opalizujícím povlakem rezavé železité bahýnko a udělal s ním pár zkoušek. Utřené
s lněným olejem dalo krásnou, sytě rezavou barvu.‘‘

Výstava je k vidění do osmého května letošního roku. Vstupné je pro všechny věkové skupiny zdarma.
Galerie Václava Špály se nachází v centru Prahy, blízko Národní třídy, a i to je jeden z důvodů, proč je
výstava dobře dostupná veřejnosti.