V letošním roce je to 180 let od vzniku největšího tělovýchovného spolku u nás, tedy České obce sokolské. V následujícím článku si připomeneme, jakou velkou roli hrál Sokol v našich dějinách.

Po pádu Bachova absolutismu v roce 1859 se situace u nás příznivě změnila. Vlastenci měli více svobody a dařilo se zakládat spoustu nových kulturních spolků, zejména tělocvičných, protože tehdejší doba si žádala fyzickou zdatnost každého člověka. Jako příklad nově založených spolků můžeme uvést známý pěvecký sbor Hlahol, nebo právě Sokol.

Ten byl založen 18. února roku 1862 a to filozofem, Miroslavem Tyršem a filantropem, Jindřichem Fügnerem. Právě v tento den byla totiž do Malypetrova ústavu svolána zakládající valná hromada.
Samotná cvičební činnost byla zahájena jen o měsíc později. Program byl už v té době opravdu pokrokový. Cvičenci se věnovali například šermu, zápasu, vzpírání, atletice, nebo pořadovým cvičením. Sokolové však nezanedbávali ani kulturní život čerstvě vzniklého spolku, pořádaly se vzdělávací přednášky, divadelní představení, plesy a koncerty.

Hlavním mottem bylo Tyršovo, dnes už legendární heslo ,,Tužme se!’’. Josef Barák, další ze zakladatelů Sokola a mimo jiné předseda Akademického čtenářského spolku, navrhl pozdrav ,,Nazdar!’’. Pozdrav se za první světové války stal známým ve Francii, kde v řadách českých legionářů bylo spoustu sokolů.
Protože se Češi zdravili právě zvoláním ,,Nazdar!’’, francouzští vojáci začali rotě, kde bylo velké množství Čechů, přezdívat rota Nazdar. Právě tato rota, ve které byl mimo jiné i náš přední český malíř, František Kupka, vybojovala v roce 1915 veledůležitou bitvu u Arrasu.

Na podzim téhož roku Rakousko-Uherské ministerstvo vnitra Sokol zakázalo. Po prohře Rakouska-Uherska a následném založení Československa v roce 1918 mohl Sokol dále provozovat svoji činnost. Významnou pomoc sokolů za války krásně ocenil prezident T. G. Masaryk: ,,Bez sokolů by nebyly legie, bez legií by nevzniklo Československo’’.

Za první republiky se stal Sokol celonárodní organizací, obliba spolku rostla, každý patnáctý občan byl sokolem, celkový počet se blížil k milionu. Spousta sportovců, kteří jeli reprezentovat Československo na olympiádu, byla právě z řad sokolů. Historicky první československou zlatou medaili vybojoval gymnasta a sokol, Bedřich Šupčík a to v roce 1924 v Paříži.

Po tom, jakou udatnost ukázali sokolové za první světové války, nikoho asi nepřekvapí, že se aktivně zapojili i do bojů ve druhé světové válce. Bojovali muži i ženy a to na všech frontách. Sokolové si Vytvořili dokonce i svoji vlastní odbojovou síť- Obec sokolská v odboji. Jelikož se tato síť brzy prozradila, začalo se s tvrdými represemi vůči tomuto tělovýchovnému spolku. Nacisté takovou aktivitu od Sokola nečekali, brzy ale pochopili, že tito lidé budou svoji zemi bránit do posledního dechu a že je třeba se jich obávat.

V roce 1941 byla zakázána činnost Sokola. To byl ale jen začátek. Na podzim téhož roku byla na popud Reinharda Heydricha (říšského rady) započata ,,Akce sokol“, během níž se ve velkém zatýkali funkcionáři sokolských jednot. Celkem bylo poškozeno více než 1500 sokolů, z nichž většina skončila v koncentračních táborech. Za oběť padl i sokolský náčelník, Augustin Pechlát.

Sokolský odboj se podílel i na atentátu na Reinharda Heydricha. Je potřeba zmínit, že bez jejich heroické pomoci by se nikdy atentát neuskutečnil a že se sokolové rozhodli napomáhat atentátu, ačkoliv si byli dobře vědomi, že to pro ně bude znamenat smrt.

Společnou sokolskou filozofii za války dokonale shrnul František Pecháček ve svých posledních slovech, pronesených ke svým sokolským bratrům těsně před popravou: ,,Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné.“

Bohužel po válce se sokolům nedostalo uznání, ani úcty. Po převratu je, podobně jako nacisté, komunisté vnímali jako velkou politickou sílu, která by mohla ohrožovat režim. Sokol postupně zanikal, činnost se podařilo udržet pouze v zahraničí. V době Pražského jara sice byly pokusy o obnovení Sokolské jednoty, ale narušil je vpád vojsk Varšavské smlouvy a normalizace.

Po pádu železné opony se konečně podařilo Sokol obnovit, ale dostat znárodněné prostory bylo velmi složité. Díky velké píli sokolů se podařilo získat zpět Tyršův dům v Praze. Sokol i nadále pokračuje v rozvoji fyzických i kulturních aktivit a opět dobyl svou pozici nevýznamnějšího tělovýchovného spolku u nás.
Když se zamyslíme nad 180 lety existence Sokola, je opravdu obdivuhodné, co všechno vydržel. Sokol vždy stál po boku své milované země, nikdy ji nezradil a byl ochoten obětovat se pro svobodu utlačovaného státu. Žádnému režimu se nepodařilo Sokolu přistřihnout křídla (ačkoliv to tak někdy mohlo vypadat) a já jsem přesvědčená, že se to nikdy nikomu nepodaří. Protože tohle není jen tělovýchovná jednota, toto je Sokol.

Zdroj fotografie: facebook České obce sokolské