Skupina studentů architektury z pražské ČVUT se rozhodla řešit špatné podmínky, které jsou podle nich se studiem tohoto náročného oboru spojeny. Díky iniciativě "Neklikej a spi" se může každý student podělit o svoji zkušenost a vyjádřit svůj názor.
Skupina studujících z architektonických oborů na ČVUT vytvořila na Instagramu skupinu, ve které upozorňují na negativní faktory spojené se studiem architektury na této vysoké škole. Patří mezi ně kupř. práce přes noc, nekonečné konzultace, spousta úsilí bez kontextu či glorifikace neudržitelného životního stylu. Účelem dotazníku, který studenti vytvořili, je zjistit, jak se studenti mají a jak se jim na škole studuje.
V dotazníku, který je na Instagramové stránce dostupný, se mohou studenti vyjádřit kupř. k tématu duševního zdraví. Mezi otázky, které dotazník obsahuje, patří: "Cítíš, že se zhoršil stav tvého duševního zdraví na škole?", "Zaznamenal/a jsi poprvé problémy s duševním zdravím až na škole?" či "Máš volný čas?".
Studenti také upozorňují na nešťastnou statistiku, která řadí profesi architekta či architektky jako pátou nejnáchylnější k sebevraždám. Architekti si dle nich nejprve vytvoří emoční a afektivní vazbu k architektonickému oboru a začnou svou práci vnímat jako životní styl.
Iniciativa upozorňuje také na tzv. ateliérový týden, což je jedna ze součástí studia architektury, který studenty naučí, že se pro projekt musejí naprosto vyčerpat. V životě pak snadno přijmou občasné přesčasy do pozdních nočních hodin jako standard profese.
Na stránce iniciativy se může návštěvník seznámit také s anonymními zkušenostmi jednotlivých studentů. "Celý to pro mě ilustruje příhoda, kdy při prvním ateliérovým týdnu v prváku nám prostě řekli, že zdraví musí jít někdy stranou", zní jedna z nich.
Zdroj obrázku: Obrázek uživatele uslijakme ze služby Pixabay.
Milé studentky, studenti,
o Vaší iniciativě jsem se dozvěděl na schůzi katedry architektury FSv CVUT. Nejspíš to víte, ale připomenu, že problém není "specialitou" ČVUT ani Česka - týká se všech škol architektury na celém světě, prestižních ne méně než těch obyčejných. A co je zásadní, není to problém studia, je to problém celé architektonické praxe, který poškozuje jednak praktikující architekty (a USA a GB už stávkují a zakládají odbory), jednak obor jako celek - a jeho prostřednictvím celou společnost.
Je to problém do značné míry skrytý ("ostatní" nás považují za blázny, kteří rádi a často pracují zadarmo, ale víc si ), ale začali se mu věnovat někteří teoretici architektury; ze světových uvedu Keller Easterling. Já jsem se mu začal věnovat v kontextu paradigmatu architektonické tvorby, tedy ne prvoplánově, ale přece. Věnoval jsem mu pár publikací (většinou zahraničních, ale i některých českých), respektive (pod)kapitol v rámci širšího tématu.
Pokud se problému chcete věnovat systematicky (a pokud o to stojíte), nabízím spolupráci ..., pro začátek konzultaci.