Domácí vzdělávání, známé také jako homeschooling, je v Česku relativně novou formou vzdělávání, která se stále ještě nerozvinula do takové míry jako v některých zemích západní Evropy nebo v USA. Nicméně, počet rodin, které se rozhodly pro tuto formu výuky, se zvyšuje.

V Česku je vzdělávání možné vzdělávat své dítě doma od roku 2005. Pokud se rodiče rozhodnou pro domácí vzdělávání svého dítěte, musí tuto skutečnost oznámit škole, kterou dítě dosud navštěvuje, a která je zodpovědná za plnění povinné školní docházky. Podmínky pro domácí vzdělávání žáků jsou stanoveny v školském zákoně, ale každá škola musí tyto podmínky upravit tak, aby byly vhodné pro její specifickou situaci a aby byly splněny požadavky zákona.

Přezkoušení dítěte probíhá na konci pololetí a jeho cílem je ověřit, zda splňuje stanovené vzdělávací cíle a zda jsou jeho znalosti v souladu s vzdělávacím programem, který by odpovídal jeho věkovému a vývojovému stupni. Takové přezkoušení může probíhat buď písemným testem, ústní zkouškou, nebo předložením portfolia prací dítěte.

Podle statistik z roku 2018 se doma vzdělává více než 2 500 dětí. Rodiče se často pro tento typ výuky rozhodují z několika důvodů, jako je například individuální přístup k výuce, nedůvěra ve standardní vzdělávací programy anebo přizpůsobení tempa. Kritici tvrdí, že doma učeným dětem neprospívá absence kontaktu s vrstevníky, nemají se jak naučit týmové práci, a nebo možné nekompetenci rodičů. Příznivci naopak říkají, že dítě se tak stane více samostatným, mohou mnohem lépe rozvíjet své individuální schopnosti a nebudou podřízeni často nesmyslnému nátlaku kolektivu.