V uměleckoprůmyslovém muzeu se koná výstava, která dokonale popisuje neobvyklé přátelství dvou umělců, fotografa Josefa Sudka a architekta a designéra, Otto Rothmayera. Jejich přátelství trvalo od 40. let až do smrti Rothmayera v roce 1966.

Dostavba chrámu sv. Víta na konci dvacátých let se oběma stala osudným, protože právě tam spolu poprvé spolupracovali. Zatímco Sudek se snažil zachytit atmosféru tohoto magického místa, Rothmayer se zabýval návrhy na dokončení této ikonické stavby. Hned na začátku výstavy si proto můžeme prohlédnout Sudkovy fotografie z této akce a také prototyp jednoho z Rothmayerových návrhů římsy ke katedrále.

Kostrou výstavy jsou Sudkovy fotografické soubory, většina z nich je nafocena v okolí vily ,,pana kouzelníka’’, jak nazýval Rothmayera Sudek. Tam spolu trávili umělci spoustu času. Jak je ze Sudkových prací patrno, byl naprosto unešen atmosférou Rothmayerovy vily, ale také k ní přiléhající, roztodivné zahrady. Tam fotografa nejvíce fascinovaly provokující architektovy instalace.

Je třeba také upozornit na netradiční adjustace některých ze Sudkových fotografií, jejichž návrh nedělal nikdo jiný, než Otto Rothmayer.

Největším kladem výstavy je z mého pohledu fakt, že po shlédnutí Sudkových fotografií, kde hlavními aktéry byly Rothmayerovy objekty, jsem je- o dva metry dále- mohla spatřit na vlastní oči. Sochy jednak dotváří atmosféru tohoto legendárního místa-tedy Rothmayerovy vily-, ale jsou i důvodem, proč je tato výstava odlišná od jiných, protože objekty ,,pana kouzelníka’’ zpestřují to velké (byť velmi zajímavé) množství Sudkových fotografií. Domnívám se ale, že takovýto velký počet Sudkových fotografií může být pro běžného návštěvníka matoucí. Obávám se, že je to spíše ke škodě, nežli k užitku. Přesto tato výstava zaslouží pozornost.

Sudek s Rothayerem měli i další, společné přátele, pro které se Rothmayerova vila stala klidným přístavem v neklidných dobách naší historie. Byli to například: František Tichý, Josef Kaplický, Hana Wichterlová, Vladimír Studený nebo Bedřich Stefan. I jejich díla jsou tu (v menším počtu) k vidění a ještě více dokreslují náladu a ducha této umělecké oázy minulého století.

Na konci výstavy je připraven krátký film, který dokumentuje Sudkův vztah k hudbě a hlavně k jeho nejoblíbenějšímu skladateli, Leoši Janáčkovi.

Výstava potrvá do 27. března. Studenti uměleckých škol, nebo dějin umění a vyučující na těchto školách mají do celého Uměleckoprůmyslového muzea vstup zdarma.