Problematika domácích úkolů zažila v současnosti novou vlnu diskuse. Petice „Společně za dobrovolné domácí úkoly ve školách“, podepsaná zhruba 1500 lidmi, požaduje nařízení, které by jasně deklarovalo, že školy nemají právo plnění domácích úkolů vyžadovat. 

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy však vydalo stanovisko, že plošné omezování domácí přípravy není nutné. Podle studie CERGE z roku 2019 je zatížení českých školáků domácími úkoly ve srovnání s ostatními zeměmi jedno z nejnižších. 

Škola má právo domácí úkoly zadávat, ale musí respektovat ustanovení školského zákona, zejména zohledňovat vzdělávací potřeby jednotlivce, povinnost přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí a studentů apod. 

Domácí úkoly může škola hodnotit, ale hodnocení domácích úkolů by nemělo mít rozhodující vliv na výslednou známku z daného předmětu na vysvědčení. Doporučuje se, aby domácí úkoly byly dobrovolné a smysluplné. 

MŠMT důrazně doporučuje volit jinou formu zpětné vazby, než je hodnocení domácích úkolů. K nevypracovaným domácím úkolům lze v přiměřené míře přihlédnout při ukládání výchovných opatření. V 1. ročníku základní školy je podpora rodičů skutečně velmi žádoucí. 

Pravidelně se opakující činnosti v domácí přípravě mohou pro mladší žáky znamenat jistotu formy a významnou pomoc na cestě k samostatnosti. Je však důležité respektovat rozdílnost domácích podmínek a poskytnout žákovi zpětnou vazbu. Domácí úkoly nesmí být přenášením zodpovědnosti za vzdělávání na rodinu. 

Lze tedy konstatovat, že domácí úkoly mají své místo ve vzdělávání a je na škole, aby je zadávala v souladu s právními předpisy a respektovala individuální potřeby dětí a studentů.