Na jaře vrcholí každoroční stresující období přijímacích zkoušek, které doslova mění životy dětí i jejich rodin. Rodiče řeší strategii, děti tráví hodiny nad testy nebo sledují online streamy, kde se učitelé pokoušejí během několika desítek hodin dohnat to, co systém nedokázal zajistit systematicky. Některé streamy sleduje přes deset tisíc dětí najednou, a ani večer sledovanost výrazně neklesá. To, co se odehrává na obrazovkách, není jen příprava na zkoušku, ale ilustrace hlubšího problému: krize druhého stupně základního školství a naprostého přetížení žáků, kteří často bojují jen o šanci dostat se na jakýkoli maturitní obor.

Současná podoba přijímacího řízení, založená na dvou centralizovaných testech z matematiky a češtiny, zásadně ovlivňuje nejen to, co se děti učí, ale i to, jak přemýšlejí o škole. V deváté třídě se vzdělávání zužuje na přípravu k testu, bez ohledu na to, jak dítě přemýšlí, co ho zajímá, co mu jde nebo jak rozumí světu okolo. Těžiště výuky se posouvá ke sbírání bodů, místo aby se stavělo na individuálním rozvoji, spolupráci nebo hlubším pochopení souvislostí.

Do této atmosféry silně promlouvají víceletá gymnázia. Těm se dlouhodobě daří odvádět ze základních škol velkou část dětí, a to často už po páté třídě. Neodcházejí přitom jen výjimečně nadané děti, ale především ty, jejichž rodiče mají vzdělání jako prioritu, věnují se přípravě na testy a investují čas i prostředky do mimoškolních aktivit. Po sedmé třídě se přidávají další uchazeči o šestiletá gymnázia. Výsledkem je, že druhý stupeň základních škol, zejména ve velkých městech, přichází o část aktivních žáků a zůstávají děti, které často čelí kumulaci vzdělávacích i sociálních znevýhodnění.

Pražská data to potvrzují. V posledních sedmi letech se podíl žáků odcházejících na víceletá gymnázia pohyboval mezi třinácti a osmnácti procenty. Celostátní průměr je kolem deseti. Tento odliv má přímý dopad na kvalitu výuky. Učitelé druhého stupně musí pracovat se stále různorodějšími skupinami, čelit problémům s motivací i se změnou složení tříd. Přitom právě druhý stupeň základních škol by měl být klíčovým obdobím pro rozvoj dětí – obdobím, kdy se nejen prohlubují znalosti, ale formuje vztah ke vzdělávání, ke spolužákům i k sobě samým.

Řada rodičů však považuje setrvání na základní škole po páté nebo sedmé třídě téměř za prohru. Víceleté gymnázium vnímá jako vstupenku do kvalitnějšího a bezpečnějšího prostředí. „Pokud budou existovat víceletá gymnázia, nikdy nemůžete udělat druhý stupeň, který bude považovaný za kvalitní,“ říká Jan Korda, ředitel Základní školy Lyčkovo náměstí v Praze. „Vždy vedle něj bude gymnázium, kam se rodiče snaží své děti dostat, protože chtějí exkluzivní prostředí. Často tam přitom probíhá výuka, která není o nic lepší než na základkách. Ale mají pocit, že udělali správný krok.“

Mýtus o automaticky vyšší kvalitě víceletých gymnázií kritizuje i Vladimíra Spilková, odbornice na přípravu učitelů a reformu školství. Podle ní je rozšířená představa, že každé osmileté gymnázium je lepší než jakákoli základní škola, hluboce zavádějící. Ve skutečnosti se i na základních školách najdou týmy, které dosahují skvělých výsledků, dokážou děti motivovat, rozvíjet je napříč úrovněmi a učit je vnímat svět v souvislostech.

Článek je součástí série „Krize druhého stupně základní školy a jak z ní ven“, kterou připravily novinářky Kateřina Lánská a Jitka Polanská s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Série se zaměřuje na výzvy, které před českými školami stojí – od vzdělávací diverzity přes systémové nastavení až po příklady škol, které navzdory nepříznivým podmínkám dokážou tvořit prostředí, kde se děti učí smysluplně a v bezpečí.

Řada těchto škol jde příkladem. Daří se jim zapojit rodiče, vytvořit funkční tým učitelů, získat odbornou podporu a nastavit výuku tak, aby respektovala rozdílné tempo dětí. V těchto školách nejsou jednotné testy cílem, ale jen jednou z mnoha součástí vzdělávání. Děti tam rostou v prostředí, kde se pracuje s chybou, kde se klade důraz na spolupráci a kde je učení spojeno se smyslem.

Právě takové školy ukazují, že kvalitní druhý stupeň je možný. Nejen jako alternativní cesta pro ty, kdo se nedostali na víceleté gymnázium, ale jako plnohodnotná volba pro každé dítě. Pokud má české školství směřovat k větší spravedlnosti, kvalitě i důvěře, mělo by začít právě tady. V otázce, jak posílit základní školy tak, aby nebyly jen místem, kde zůstávají ti, co neměli jinou šanci, ale kde roste budoucnost celé společnosti.

Zdroj: EDUin