Joris Tobé je student režie z Nizozemska. V rámci projektu Future Frames promítal svůj absolventský film Zběsilé pokusy (recenzi na něj naleznete zde) na Mezinárodním Filmovém Festivalu v Karlových Varech.  V rozhovoru pro Prahu Školskou prozradil bližší informace o tom, jak přesně Future Frames funguje, ale také jsme se bavili o jeho absolventském filmu a režijní práci.

O čem přesně je projekt Future Frames?

European Film Promotion (EFP) si vybere deset mladých režisérů napříč Evropou a zařídí jim tady na festivalu v Karlových Varech program. Mají tak možnost promítat svůj film profesionálům z filmové produkce a divákům. V rámci tohoto programu máme možnost se seznámit s mnoha lidmi, zúčastnit se několika workshopů a podobně. Je to pro nás taková cesta z ukončení našich studií k profesnímu životu, abychom zjistili, jak věci fungují a získali jsme nějaké kontakty.

Jak to pomohlo zatím osobně vám?

Řekl bych, že na škole jsem neměl takový náhled do reality filmového průmyslu. Na filmových školách se většinou učí kreativní stránka věci, soustředíme se na tvůrčí proces a umělecký záměr a jak ho docílit. Ale film je zároveň obchod, a to je stejně důležitá sféra, která umožňuje tvůrcům tvořit. Škola mi dala hodně ohledně umělecké stránky věci, ale tady jsem se naučil spoustu o tom, jak fungují festivaly, jak mezi sebou propojit lidi, jak sehnat peníze a podobně. Zároveň mi ale účast ve Future Frames přinesla velké publikum, které mi poskytlo důležitou zpětnou vazbu, lidé se mnou chtěli mluvit, vy se mnou teď děláte rozhovor, takže se mi dostalo i nemalé pozornosti, a to je taky skvělé.

Jak jste se o projektu dozvěděl?

Každý stát do Future Frames nominoval dva absolventské filmy, které podle nich byli nejlepší a EFP z nich vybere jeden. Já jsem byl osloven nizozemskou organizací, která zaštiťuje mezinárodní filmovou distribuci. Ti mi řekli, že se jim líbil můj film a že existuje tenhle projekt. Zeptali se mě, jestli se chci zúčastnit a já samozřejmě souhlasil. Takže jsem o tom nevěděl, dokud se oni neozvali mě.

Co všechno musí člověk splňovat, aby se do Future Frames dostal?

Musí být absolventem filmové školy, to je asi nejdůležitější podmínka, protože se promítají výhradně absolventské filmy. Platit se nic nemusí a není to ani žánrově omezené, naopak, čím větší rozmanitost, tím zajímavější. Můžete se přihlásit s experimentálním snímkem, s animovaným filmem nebo normální fikcí. Musíte být zkrátka mladý, inspirativní režisér, co ukončuje, nebo ukončil filmovou školu. Potom už jen stačí ozvat se vaší lokální české „pobočce“ EFP a říct jim, že tu máte absolventský film, který byste rád přihlásil do Future Frames. U mě se to stalo naopak, že se ozvali oni mně, ale jde to určitě i takhle.

Delegace Future Frames. Zdroj: EFP

O čem byl film, který jste zde uváděl. Nemám teď na mysli příběh, ale co jste tím filmem chtěl sdělit?

Především jsem chtěl ukázat naše nikdy nekončící hledání existenciálních odpovědí, které jako lidské bytosti musíme podstupovat. Já osobně se na existenciální otázky ptám dost často. Vzbudím se, začnu nad tím přemýšlet a přestanu až v noci, když jdu spát. Takže především ten snímek zobrazuje lidi, kteří hledají důvod, proč jsme na Zemi a ukazuje, že proces toho hledání je pro lidi naprosto přirozená záležitost. Zároveň se ale nic neděje, pokud ty odpovědi nemůžete najít.

Jak byla vaše škola nápomocná při celém procesu natáčení?

Byli velmi nápomocní. My máme v Nizozemsku dvě velké filmové školy. Jedna z nich je docela známá tím, že má hodně peněz, takže nemá problém studentům zařídit kvalitní vybavení a podobné drahé věci. Já jsem na té druhé škole, která je spíše zaměřená na kreativitu. Musíme toho udělat sami pro sebe víc. Nedostáváme na absolventské filmy peníze, ale zase máme skvělé učitele, kteří pracují ve filmovém průmyslu. Já měl celkem tři učitele, kteří se mnou pokaždé četli scénář, pomáhali mi s produkcí a byli přítomní i u postprodukce. Pomáhali mi také sehnat peníze na natočení filmu. Nevedli mě sice za ruku a neříkali mi co přesně jak mám dělat, ale spíš byli vždy k dispozici s tím, že pokud budu potřebovat pomoc, můžu se jim ozvat. Zároveň ale respektovali, že je to můj film a moje vize. Já vím, že některé filmové školy udělají pro své studenty první poslední, aby mohli natočit dobré dílo, což na jednu stranu je pro režiséra velmi příjemná pozice, na druhou stranu to ale není moc blízko skutečnému světu.

Máte nějakou svou typickou režijní techniku? Například Wes Anderson dělá symetrické záběry, Sam Raimi dělá intenzivní záběry na oči, Christopher Nolan natáčí na film… Máte něco podobného?

Napadají mě dvě věci. První je, že rád zasazuji děj filmu na jednu lokaci. Nerad přeskakuji mezi různým prostředím, nastavím jedno a tam se všechno stane. A ta druhá je tón mých filmů. Opakují se u mě totiž prvky dramatu, ze kterých ale vyplynou vtipné situace. Je to takový zvláštní styl komedie, ve které nedělám vtipy.

Robbert Bleij ve filmu Zběsilé pokusy. Zdroj: snímek Zběsilé pokusy

Když natáčíte, na který prvek z celé produkce se soustředíte nejvíc? Kamera, scénář, světla, herci, hudba, scéna…?

Určitě na herce. Na natáčení jsem celou dobu víceméně jen s herci. Před natáčením jsem hodně s kameramanem, osvětlovačem a celkově s celým štábem, vysvětlíme si vše potřebné a potom, když už se natáčí, stačí nám dvě, tři slova, abychom pochopili, co po sobě chceme, a já se tak můžu soustředit na práci s herci. Podle mě je to důležité, protože můžete mít krásné záběry, krásné nasvícení, skvělou hudbu, skvělou lokaci, ale pokud herci nejsou perfektní, nebo není zábavné se na ně dívat, jste docela v háji, protože to je ten prvek, na který se divák kouká nejvíc. Musíte proto nastavit tón dané situace a nastínit jim potřebnou motivaci. Dělali jsme i zkoušky, což bylo trošku komplikované, jelikož jsem jim nemohl zaplatit a zkoušení je poměrně časově náročné, ale bylo tam několik herců, pro které to byla první zkušenost s filmovým natáčením, jelikož čerstvě vylezli z herecké školy, takže jsem po nich mohl zkoušení vyžadovat. Dohromady jsme zkoušeli dva dny, ale já bych to zvládl týdny a týdny. Myslím, že to dá filmu úplně novou kvalitu, protože už máte zvládnutou celou situaci předem a na natáčení už je to jen o tom dělat to lepší a lepší.

Jaký na vás udělal festival v Karlových Varech dojem?

Jsem tu poprvé a jsem ohromen. Tohle město je krásné a festival je o dost větší, než jsem čekal. Doslova celé město žije jen tím a je tu hrozně moc lidí. Taky projekce je velmi kvalitní i po technické stránce, sály mají skvělý zvuk a jsou nádherné. Je to pro mě opravdu pohlcující zážitek. Já jsem s tímhle filmem už na jednom festivalu v Nizozemsku byl a mělo to podobný koncept, tím že to taky probíhalo po celém městě, ale tady je to úplný filmový ráj.