^{Tento článek vychází z přednášky českého psychiatra, profesora Cyrila Höschla.}

Syndrom vyhoření se v současné sobě stává stále častějším problémem. V tomto článku se dozvíte, co se pod tímto označením skrývá, a jak tzv. „burn-outu“ předejít. 

CO JE TO SYNDROM VYHOŘENÍ?

Pojem „syndrom vyhoření“ použil jako první v sedmdesátých letech dvacátého století americký psycholog Herbert Freudenberger, který ho popsal jako postupnou ztrátu entusiasmu následkem dlouhodobého intenzivního stresu, která nastává zejména u tzv. “pomáhajících profesí”, typicky u doktorů a zdravotních sester. Syndrom vyhoření se ovšem zdaleka netýká pouze těchto povolání a v současné době je stále častějším problémem i u studentů. 

PRŮBĚH SYNDROMU VYHOŘENÍ 

Syndrom vyhoření můžeme rozdělit na několik fází, které přichází postupně. 

V první fázi člověk „jede na plné obrátky“ a podává v práci či škole velmi vysoké výkony, aniž se za ně cítí přiměřeně oceněn. Svůj výkon navíc stále stupňuje, což ho dostává do další fáze – nestíhání. 

V této fázi přichází nejen pocit, že člověk stanovenému tempu nestačí, což ho rychle posouvá do následující fáze, v níž spolu s přílišnou zaměstnaností přichází úzkost a chaotické počínání si při práci. Práce v takových podmínkách není příliš efektivní, což usnadňuje nástup další fáze, ve které je nejprve člověk podrážděný až postupně o danou věc, například školu nebo práci, úplně ztratí zájem. 

Konečnou fází je pak otupělost a úplná neschopnost činnosti. 

PŘÍZNAKY SYNDROMU VYHOŘENÍ 

K příznakům syndromu vyhoření patří například: 

• nepomíjející únava 
• nespavost
• deprese, úzkost, pocit beznaděje
• poruchy paměti 
• nesoustředěnost
• podrážděnost 
• oslabená imunita
• sociální izolace
• zvýšená prokrastinace

CO SYNDROM VYHOŘENÍ ZPŮSOBUJE?

Mezi hlavní příčiny syndromu vyhoření patří podle profesora Höschla především nadměrné/narůstající požadavky okolí, tíha velké osobní odpovědnosti a monotónnost úkonů v kombinaci s časovým tlakem a stresem. Není tedy divu, že jsou studenti rizikovou skupinou. 

JAK SYNDROMU VYHOŘENÍ PŘEDCHÁZET?

Pro prevenci syndromu vyhoření je kromě správné životosprávy, která je alfa a omega spokojeného života, klíčová především organizace času – nechávejte si na úkoly, které vás čekají, časovou rezervu, abyste předešli zbytečnému stresu. Přínosné je také občasné „nicnedělání“, ideálně by však mělo být plánovaným odpočinkem a nikoliv prokrastinací, která pro vás nakonec vyústí v ještě větší stres. 

Profesor Höschl také zmiňuje důležitost tzv. trojnožky – pomyslnému útvaru se třemi opěrnými body symbolizujícími práci, vztahy a zájmy. Tyto tři prvky by měly být pro vyrovnaný život vzájemně vyvážené. 

Také role sounáležitosti s kolektivem a kontaktu s přáteli je pro předcházení syndromu vyhoření důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát. S ostatními totiž nesdílíme pouze onu stresovou zátěž, ale také jejich úspěchy a radosti. 

Důležitý je ale i náš přístup k sobě samým. Syndrom vyhoření je možné odehnat například tím, že k sobě budeme laskaví, budeme se zaměřovat spíše na naše úspěchy než neúspěchy, naučíme se říkat „ne“ na věci, které pro nás představují přílišnou zátěž, a budeme obměňovat způsob, jakým věci děláme. Například se tedy půjdeme občas učit ven na zahradu, místo pracovního stolu.  

V neposlední řadě profesor Höschl připomíná důležitost smíchu, který v tomto případě skutečně léčí.