Poprvé o sobě dal Šimon Pánek vědět, když se stal jednou z vůdčích osobností Občanského fóra z řad studentů. Objevoval se často na demonstracích proti tehdejšímu režimu, byl mnohdy nablízku Václavu Havlovi.

V roce 1988 byl studentem fakulty biologie, přemýšlel o tom, že by emigroval. Po roce 1989 se ale jeho situace změnila, byl zvolen jako poslanec Československé republiky. Sám Pánek ale přiznává, že s tím příliš nepočítal a brzy po svém zvolení mandát složil. ,,Mohl bych napsat povídku, jak jsem nebyl ani den poslancem.‘‘ říká s úsměvem Pánek.

Zajímavé je, že už jako student měl touhu pomáhat. V roce 1988 uspořádal svoji první sbírku pro Arménii. Poté byl u vzniku Nadace Lidových novin a v roce 1992 založil společně s Jaromírem Štětinou naši nejznámější neziskovou organizaci Člověk v tísni, kde dodnes působí jako ředitel.

Člověk v tísni je největší středoevropskou organizací svého druhu. Momentálně pomáhá lidem ve více než 30 zemích světa, a to ať už se jedná o běžnou humanitární pomoc, vypořádávání se s dluhy, nebo vzdělávání.

V současné době se jméno Pánkovy organizace často skloňuje v souvislosti s probíhající válkou na Ukrajině. Není také divu, když se Člověku v tísni podařilo vybrat neuvěřitelnou částku 2 miliardy korun. Pro porovnání, loňský obrat byl celkově asi 3 miliardy korun. ,,Nefungujeme pro peníze, ale obrat, který máme nebo velikost, kterou máme, mluví o tom, kolik pomoci můžeme dělat. To znamená, že jsme schopni pracovat v desítkách zemí pro miliony lidí.‘‘ komentuje příznivou finanční situaci Pánek.

Letos se stal Šimon Pánek laureátem prestižní Ceny Arnošta Lustiga. Není pochyb o tom, že si cenu, která bývá udělována odvážným lidem za jejich lidskost a statečnost, převzal zaslouženě.

Zdroj obrázku: Člověk v tísni