Škola dnes není jen místem, kde se učí. Stále častěji se stává prostorem, kde děti nacházejí podporu, jistotu a pocit bezpečí. Sociální role školy, je pojmem, který dříve býval zmiňován spíše okrajově, dnes se však stává mnohem důležitějším. Ukazuje se totiž, že vzdělávání nespočívá jen ve známkách, ale také v tom, jak se ve škole cítí každý, kdo do ní vejde.

Na půdě Národního pedagogického institutu vznikl dokument, který se právě touto rolí podrobně zabývá. Vychází z dlouholeté spolupráce se školami a shrnuje, jak může škola přispět k rozvoji dítěte nejen výukou, ale i podporou duševního zdraví, vztahů a sociálních dovedností žáků.

Sociální role školy se projevuje v každodenních situacích. Jedná se o atmosféru ve třídě, o přístupu učitelů nebo o to, zda mají žáci prostor mluvit o svých problémech, když je zrovna něco trápí. Týká se všech dětí bez rozdílu, zvláštní význam ale má tam, kde se školy setkávají s dětmi ze znevýhodněného prostředí. Právě těm může pomoci překonat bariéry, které stojí mezi nimi a vzděláváním.

Doučování, podpora i obědy

Do sociální role školy patří i činnosti, které často přesahují rámec výuky, například doučování, podpora přístupu k učebnicím či pomůckám, školní obědy, ale také spolupráce s rodinami nebo místními organizacemi. Každá škola má jinou situaci a jiné možnosti, princip ale zůstává stejný. Je potřeba vytvořit prostředí, kde se každý žák může cítit přijatý a kde se mu dostane pomoci, když ji potřebuje.

Autoři dokumentu připomínají, že tato role není nic navíc, je přirozenou součástí práce školy. Učitelé, asistenti, vychovatelé i školní psychologové se s ní setkávají každý den, jen se o ní teď mluví více nahlas. A právě to může být začátek změny.

Školy, které sociální rozměr své práce vědomě rozvíjejí, často popisují lepší vztahy ve třídách i větší vzájemnou důvěru. Děti se tam učí nejen látku, ale i porozumění sobě navzájem. A to je možná ten nejdůležitější výsledek vzdělávání. Nejsou to známky a hodnocení, ale možnost mluvit o svých problémech a přistupovat k s respektem k sobě i druhým.

^{Zdroj: Národní pedagogický institut}