Každý lajk potěší, každý posměšek zabolí. Dnešní děti prožívají své dospívání ve světě, který nikdy nespí a kde i drobný mezilidský konflikt může vyústit do veřejného sporu. Kyberšikana zraňuje tiše, dlouho a často bez svědků. Můžeme své děti naučit, jak se v takovém světě ubránit?

Sociální sítě se staly přirozeným prostorem pro dospívání. Děti na nich sdílejí zážitky, vztahy i nejistoty. Právě tam se však může šikana rozrůst do nečekaných rozměrů. „Offline aktivity, které byly dříve samozřejmostí, jako sport nebo osobní setkávání, jsou částečně vytlačovány online světem,“ říká Ondřej Tyleček z agentury Fairy Tailors. Dodává, že „útok, který by dřív zůstal mezi čtyřmi zdmi, se najednou stává veřejným a může mít mnohem větší dopad na psychiku a sebevědomí.“ 

Odborníci upozorňují, že nejzranitelnější bývají ti, kteří se nějak liší. „Zranitelnější jsou děti, které se nějak odlišují, ale taky ty, které žijí velkou část života online, protože tam prožívají všechno důležité,“ vysvětluje Tomáš Vacek z agentury Contexto.

Zákaz telefonu nestačí

Mnoho rodičů reaguje instinktivně. Vezmou telefon, smažou profil, omezí přístup k síti. Tím ale často ztratí důvěru dítěte. Podle Tomáše Vacka prevence funguje nejlépe tam, kde je otevřená důvěra a kde se děti nebojí říct, co se děje.

Důležitější než zákazy je tedy snaha porozumět digitálnímu prostředí. „Je potřeba, aby rodiče i děti chápali základní principy všech sociálních sítí. Algoritmus sítě šije každému uživateli obsah na míru a jeho cílem je udržet pozornost co nejdéle, často i prostřednictvím toxického obsahu,“ doplňuje Ondřej Tyleček.

Kyberšikana má mnoho podob. Může jít o nadávky, zveřejnění ponižujících fotografií nebo videí, šíření nepravdivých informací, ale i o tichou ignoraci. Pro oběť má každá forma stejný výsledek v podobě pocitu izolace a studu. Dítě často neví, jak reagovat, a bojí se situaci svěřit dospělému.

V Česku vznikají projekty, které pomáhají téma otevřít bezpečně. Interaktivní hra DigiStories, která vtahuje žáky do příběhu dívky, která čelí útokům spolužáků, a nabízí prostor k diskusi. Pro mladší děti je tu Městečko Kybernetov, které srozumitelně vysvětluje, jak se chovat na internetu. 

Co dělat, když se vaše díte stane obětí kyberšikany?

Největší síla je v kombinaci domácí a školní podpory. Učitelé mohou kyberšikanu začlenit do výuky mediální výchovy, etiky nebo občanské nauky. Třídy, kde se o tématu mluví otevřeně, mají menší výskyt šikany i větší ochotu hledat pomoc. 

Důležité je, aby dítě vědělo, že přiznat problém není slabost. Není nutné mít okamžitá řešení, ale stačí poslouchat a být nablízku a pokud situace přeroste možnosti rodiny, je na místě obrátit se na školního psychologa, policii nebo specializované linky pomoci.

Kyberšikanu nelze vymýtit jedním pravidlem. Dá se ale omezit, pokud se spojí všichni, kdo jsou součástí dětského života. Následující kroky mohou být začátkem:

• Mluvte každý den. I krátký rozhovor o tom, co se děje online, má cenu.
• Učte děti, jak reagovat. Když někdo útočí, je lepší neoplácet, uložit důkaz a svěřit se dospělému.
• Zajímejte se o sítě, které používají. Sledujte trendy, nové aplikace a formy komunikace.
• Budujte důvěru. Dítě musí vědět, že ho nikdo nebude soudit.
• Zapojte školu. Učitelé mohou poskytnout nadhled i podporu.

Zdroj: Městečko Kybernetov, DigiStories: Nela, Pedagogické info