Děti tráví hodiny zavřené ve třídě, i když za oknem svítí slunce a láká to jít ven. Sešity, tabule a učitelka u katedry tvoří každodenní kulisu, ale čím dál víc škol začíná přemýšlet jinak. Učení nemusí probíhat jen mezi čtyřmi zdmi, mnohem víc smyslu dává, když se odehrává přímo v prostředí, o kterém se mluví. Učení venku se proto stává trendem posledních let a je o něj obrovský zájem. Některé školy už mají vlastní zahrady, kde tráví děti pravidelně čas, jiné spolupracují s farmáři, včelaři nebo středisky ekologické výchovy. A rodiče si podle toho začínají školy cíleně vybírat.

„Znalosti děti dostanou ve třídě. My se snažíme, aby viděly souvislosti a získaly nadhled,“ vysvětluje Iva Koutná ze vsetínské organizace Líska. Ta se environmentálnímu vzdělávání věnuje už od roku 2007 a dnes pořádá programy, které mají dětem ukázat, jak funguje příroda v celku. Podle Koutné totiž současné generaci chybí přirozený vztah k prostředí kolem nich. Ven chodí málo a když, tak spíš s mobilem v ruce. Proto je důležité, aby si dokázaly spojit věci, které se učí v učebnicích, s tím, co opravdu vidí a zažívají.

Venkovní programy jsou pestré. Děti se učí o původu potravin, o tom, odkud teče voda, proč jsou důležité stromy nebo co znamená udržitelnost v každodenním životě. Ve Vsetíně jsou nejoblíbenější lekce o včelách. „Spolupracujeme se vsetínskými včelaři, kteří mají úžasný výukový včelín v arboretu. Děti se tak přímo u úlů dozvídají, proč jsou včely nepostradatelné,“ popisuje Koutná. Nejde jen o biologii, ale i o to, aby si uvědomily, že bez opylovačů by na stole neměly polovinu jídla.

Komenský by měl radost

Učení venku není žádná převratná novinka, spíš návrat k myšlenkám, které formuloval už Jan Amos Komenský. „Proč učit o stromech ve třídě, když se dá jít ven,“ říká Koutná. Stromy, pole, farmy, knihovny nebo arboreta, to všechno se může stát učebnicí, kde děti pochopí mnohem víc než z textu na papíře. Když si na list sáhnou, když vidí, jak se včela vrací do úlu, nebo když stojí u řeky, která protéká jejich městem, učí se úplně jinak. Je to zážitek, který se vryje do paměti.

O environmentálním vzdělávání se ve středu mluvilo i na konferenci na půdě zlínské univerzity. Diskutovalo se o tom, jak propojit školy, neziskové organizace i veřejnou správu, aby děti měly přístup k učení v přímém kontaktu s přírodou. „Je skvělé, že se můžeme vzájemně inspirovat a hledat projekty, do kterých se zapojí i základní a mateřské školy. Vnímáme v téhle generaci obrovský potenciál, pokud jde o udržitelnost,“ říká prorektorka Martina Juříková. Podle ní je důležité, aby se jednotlivé instituce přestaly uzavírat samy do sebe a začaly sdílet nápady i zkušenosti.

Zdroj: ČTK