V Česku se rodí méně dětí, než jsme byli zvyklí. V roce 2024 přišlo na svět jen 84 tisíc novorozenců, což je vůbec nejméně od roku 1785. Za poslední tři roky se porodnost propadla o více než pětinu a odborníci upozorňují, že nejde o krátkodobý výkyv, ale spíše o dlouhodobý trend, který bude mít citelný dopad na život obcí. Už dnes je jasné, že do roku 2027 bude potřeba zhruba o třicet tisíc míst v mateřských školách méně. Jenže průměrná čísla pro celou republiku jsou trochu zavádějící. V praxi se totiž ukazuje, že zatímco některé obce řeší, jak udržet školku při životě, jiné zoufale hledají místo pro nové děti.

Podle propočtů dnes skoro pět stovek obcí hledá způsob, jak školky naplnit, aby neskončily úplně prázdné. Naopak přes tři stovky obcí čelí opačné situaci a dětí mají víc, než na kolik kapacity stačí. Nejcitelněji se to projevuje v menších školkách s jednou nebo dvěma třídami. Tam totiž i pár dětí navíc, nebo naopak méně, znamená velkou změnu. Zřizovatelé pak stojí před nelehkým rozhodnutím. Buď investovat do rozšíření, držet poloprázdnou školku, nebo ji v krajním případě zavřít.

Ministerstvo školství sice připravilo populační model, který předpovídá, kolik dětí se narodí v jednotlivých mikroregionech. Jenže taková data jsou pro malé obce často příliš obecná a málo využitelná. V praxi se totiž osvědčuje mnohem jednodušší přístup. Stačí sledovat, kolik dětí se v obci narodilo v posledních třech letech. Přibližně tolik jich bude v dalších třech letech potřebovat místo ve školce. I proto se ukazuje, že při rozhodování o školkách hraje klíčovou roli místní znalost a samosprávy jsou v plánování nezastupitelné.

Plánování kapacit školek je navíc běh na dlouhou trať. Postavit novou třídu nebo celou školku trvá roky a mezitím se situace v obci může zase změnit. Proto je čím dál jasnější, že samostatné řešení nestačí. Dobře to ukazuje příklad z Tišnovska, kde se šest obcí spojilo a zřizují školku společně. Každá z nich by to zvlášť neutáhla, dohromady ale mají stabilní zázemí pro děti i větší jistotu, že se dokážou přizpůsobit výkyvům v počtu narozených.

Pokud nechceme, aby jedna obec stavěla novou školku, zatímco sousední tu svou zavírá, musíme se dívat i přes hranice vlastního katastru. Demografické změny totiž nekončí na ceduli s názvem obce. Pomoci můžou data, která ukazují, jaký vývoj čeká nejen naši obec, ale i tu sousední. Jen tak dokážeme podle PAQ research kapacity školek naplánovat tak, aby odpovídaly realitě a aby děti měly kde vyrůst.

Zdroj: PAQ Research