Představte si, že jste ještě na střední a už si zapisujete předměty z univerzity. Splníte je a rovnou získáte kredity, které se vám pak započítají na vysoké škole. Zní to jako sci-fi, ale ve skutečnosti je to podle zákona možné už dnes. Jenže zatím se k tomu dostane jen pár nejodhodlanějších studentů a studentek. Ministerstvo školství proto slibuje, že připraví jasný návod, jak propojit střední a vysoké školy tak, aby tato možnost byla dostupná všem.
Představa je jednoduchá. Na střední si zapíšete předmět, který běží ve spolupráci s univerzitou. Splníte ho a dostanete certifikát. Když pak nastoupíte na vysokou, započítá se vám rovnou do studia. „Rád bych, aby k tomu vznikla metodika,“ říká náměstek ministra školství Jiří Nantl. Podle něj by to spadalo pod celoživotní vzdělávání. Potřebné by bylo jen řešit, jak mezi školami přenášet potvrzení o splněných kurzech.
V praxi to ale zatím zvládne jen hrstka těch nejmotivovanějších. Některé fakulty Masarykovy univerzity už dnes středoškolákům umožňují zapisovat si předměty, které se pak uznají. Jenže kdo o tom ví? A kdo to zvládne? „Měl jsem žáka, který od třetího ročníku chodil na Matfyz. Podmínkou bylo, že mu to uznají po maturitě. Ale to jsou spíš výjimky. Bez velké podpory školy a rodiny je to skoro nemožné,“ říká Radko Sáblík, ředitel Smíchovské průmyslovky a gymnázia.
Do hry vstupuje i trend mikrocertifikátů. Krátké programy, které mají lidem pomoct rychle získat nové znalosti nebo změnit směr na pracovním trhu. „Dnes už nestačí, co jste se naučili na škole. Vzdělávání se stává celoživotním procesem,“ vysvětluje analytik trhu práce Tomáš Ervín Dombrovský. Rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková dodává, že cesta mezi střední a vysokou je dnes svázaná spoustou formalit. „Pro nás by bylo velkou úlevou, kdyby to ministerstvo zjednodušilo,“ říká.
Celá debata se točí i kolem toho, jak v Česku pracujeme s talentovanými žáky. Statistika tvrdí, že je jich jen 0,3 procenta. Číslo, které sotva odpovídá realitě. „Na mou školu chodí 730 žáků. A nadaných je z toho 730,“ říká Sáblík. Podle něj bychom měli úplně zrušit status „nadaného dítěte.“ Protože každý má talent na něco jiného a role školy je jednoduchá. Najít to a pomoct každému se v tom rozvíjet.
Zdroj: Seznam Zprávy