Zvládne mluvit před lidmi opravdu každý? A proč je důležité klást ve školství důraz na vyjadřovací schopnosti a prezentační dovednosti? Svůj názor s námi v rozhovoru sdílela moderátorka a lektorka komunikace Kateřina Boušková.

"Naučím vás mluvit tak, aby vaše slova zasáhla. Nejen uši, ale především mozky vašich posluchačů. Komunikace totiž začíná a končí v mozku," uvádí Kateřina Boušková, moderátorka a lektorka komunikace, na svých stránkách. Tipy, jak se stát lepším řečníkem, ale sdílí také na sociálních sítích, například na Instagramu pod pseudonymem @takze_dobry_den.

Ve vašich příspěvcích často narážíte na nešvary a zlozvyky ve vyjadřování. Byly tu vždy, nebo jsou spíše trendem dnešní doby? A které vás nejčastěji "zvednou ze židle"? 

Narodila jsem se v roce 1993, tak mohu posuzovat jazykové nešvary a zlozvyky od této chvíle dál. Respektive od chvíle, kdy jsem se jimi začala zabývat. Nicméně každý jazyk se vyvíjí. Vznikají slova nová a naopak zanikají slova starší. Hovorová forma mluvy je běžnou součástí každého jazyka a k té neodmyslitelně patří zlozvyky. Věřím tak, že jazykové nešvary tu s námi vždycky byly a některé se staly již součástí našeho jazyka, aniž bychom věděli o tom, že to dříve byl nešvar.

Mě osobně zvedá ze židle slovo jakoby, které je skutečně nadužíváno. Provokativně se pak ptám lidí „Tak stalo se to jakoby nebo opravdicky”? 🙂 

Co je podle vás hlavní příčinou nedostatečných vyjadřovacích schopností mladistvých? 

Otázkou je, koho řadíme do skupiny mladistvých. Pokud se podíváme na vyjadřovací nedostatky optikou generací (generace Z, mileniálové, boomeři), tak každý má své nešvary plynoucí z doby, kdy vyrůstali, a z podmínek, které je externě ovlivňovaly. 

Generace Z je velmi zasažená sociálními sítěmi a Covidem. Nejsou zvyklí mít každodenní interakce napřímo s lidmi. Jejich vyjadřovací schopnosti tak klesají, protože nemluví nahlas, ale pouze online. Slovní zásoba i schopnost se vyjádřit chybí poměrně v širokém měřítku.

Mileniálové se potýkají s nedostatkem sebevědomí a strachu ze selhání. Více se bojí mluvit nahlas kvůli tomu, aby nezklamali. Pak jim vyjádření myšlenky zabere více času, než je zapotřebí a do toho často s poměrně vysokou dávkou submisivity. Nepůsobí tak, jako schopní a důvěryhodní řečníci.

Boomeři mluví nejlépe. S rozvahou, klidem, jasností. Chybí jim ale zase naopak emoční rovina. Jejich rozmluva často působí příliš direktivně, přísně, bez zájmu o druhou stranu. Můžou tak na druhou stranu působit nadřazeně, což šťastné rozhodně není.

Genericky to lze tedy popsat takto. Nicméně samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo a individuální přístup je vždy nejlepší. 🙂

Může se podle vás skutečně každý naučit být dobrým řečníkem, nebo je to věcí vrozeného talentu? 

Komunikace je dovednost a každou dovednost jsme schopni se naučit. Někdo má přirozený talent, někdo má před sebou delší cestu. Pořád ale existují jasná pravidla, která stačí následovat a která nám následně pomohou lépe mluvit. Pro mě je základem pochopit strukturu a fungování mozku. Jak pro nás řečníky, tak pro naše posluchače. Pak jsme schopni odbourat nervozitu, usadit hlas a vystavit strukturu projevu tak, abychom se my ani posluchači neztratili a aby nás to všechny bavilo.

Jak konkrétně mohou školy/ učitelé v rámci běžné výuky pomoci studentům rozvíjet vyjadřovací schopnosti? 

Tohle mě stále na českém školství nejvíce pálí. Neučíme naše žáky a studenty mluvit a tím pádem se sebevědomě vyjadřovat. A kde jinde by se to měli učit než v místě, kam chodí od 6 let každý den na X hodin. Byla bych šťastná, kdyby do školského kurikula byl zahrnutý předmět typu rétorika, diskuzní kroužek či komunikační dovednosti. Ať studenti mluví nahlas a o věcech, které je baví, zajímají, pro které jsou zapálení. Vedou diskuze, obhajují si a odargumentovávají své názory. Referát o amébě je sice v rámci biologie fajn, ale pokud to studenta nezajímá, pak v něm akorát podkopáváme sebevědomí a chuť vyjadřovat se nahlas. Mluví o něčem, co ho nezajímá, bylo mu to nařízeno a ještě si to pak má obhájit. Takhle studenty mluvit nenaučíme.

Diskuzní kroužky, rétorika, komunikační dovednosti je za mě skvělá cesta!

Může se člověk v této oblasti nějak zdokonalovat i sám? Co byste poradila studentům, kteří chtějí své vyjadřování trénovat doma? 

Obecně číst nahlas. Čtení nahlas nejen zlepšuje artikulaci, ale nedovolí vám ani mluvit příliš rychle. Což je také častým nešvarem. Zároveň také rozšiřujeme slovní zásobu.

Snažte se mluvit všude, kde to jde. Nejen s rodinou, kamarády, ale i krátký pokec v obchodě s prodavačkou pomůže.

Sledujte pečlivě lidi, kteří vás baví a mají podle vás dobrý styl mluvy. Vemte si z toho to, co se vám líbí nejvíce a zkuste aplikovat do své každodennosti.

Máte vy sama nějaké zlozvyky, kterých se ve svém projevu snažíte zbavit? Jak?

Během natáčení mých prvních rozhovorů jsem často respondentům dávala najevo, že je poslouchám a říkala do mikrofonu: eh, eh, eh. Jakožto potvrzení, že je skutečně vnímám. Když jsem to z nahrávek slyšela, bylo to strašné. Díky tomu jsem se to odnaučila. Nahrávat se a následně poslouchat je nejlepší cestou, jak se zlozvyky odnaučit. Slyšíte se, vadí vám to, mozek si to pamatuje a když tak začnete mluvit, mozek vás upozorní  „Tohle nedělej, tohle se nám nelíbí”. A je to pryč.

Také často říkám slovo reálně. Které ale v českém jazyce nedává smysl. Ach ty překlady z angličtiny. Really? 🙂

A příliš používám ukazovací zájmena. To je taky náš obecný český nešvar.

Opět cesta: Slyšet to, vědět o tom, uvědomovat si to a postupem času, je to reálně pryč 🙂

Nabízíte v rámci vašich kurzů komunikačních dovedností také programy pro školy? Jak takový kurz probíhá? 

Jasně. Školím ve firmách i ve školách. Vždy se sejdu s vedením dané instituce a sladíme si očekávání. Následně rozesílám dotazník účastníkům, ze kterého sestavuji kurzy na míru. Každá skupina má své vlastní potřeby a potřebuje tak jiný přístup a obsah.

Více informací o kurzech komunikace naleznete na webových stránkách www.umenizaujmout.cz