Duševní zdraví dětí se v posledních letech ocitlo pod nebývalým tlakem. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MĚMT) proto schválilo plán, který má posílit ambulantní i terénní podporu pro děti a jejich rodiny. Cílem je, aby pomoc dorazila dříve, než se drobný signál změní v hluboký problém.

Představme si běžné dopoledne v základní škole. Učitel si všimne, že jeden žák sedí stranou, je zamlklý a na tváři má nepřítomný výraz. Výmluvné je i to, že se objevuje stále méně na hodinách. Dříve by se čekalo, zda se dítě „chytne“ samo, ale v současnosti se ukazuje, že tato strategie nestačí. Podle odborných šetření vykazuje až čtyřicet procent žáků devátých tříd známky deprese a téměř třetina trpí úzkostí.

Střediska výchovné péče, která se věnují dětem s problémovým chováním, školními obtížemi i náročnou rodinnou situací, dostávají výraznější roli. Střediska tak už nevystupují jen jako poslední volba v okamžiku, kdy je problém na vrcholu. Postupně se mění v běžně využívané místo, kde mohou děti, rodiče i školy rychle navázat kontakt s odborníky, získat oporu a společně nastavit kroky k dlouhodobé stabilizaci.

Nové kapacity a odborníci v terénu

V nejbližších třech letech se otevře třináct nových ambulancí a pětidenních stacionářů, především v regionech, kde dnes podpora citelně chybí. Největší posun se však odehraje v terénu. Třicet nových týmů duševního zdraví (TDZ) bude složeno z psychologů, speciálních pedagogů a sociálních pracovníků, kterří budou docházet přímo do škol, domovů i komunit.

Typická situace může vypadat tak, že si třídní učitel všimne postupného zhoršování chování dvou žáků. Namísto složité administrativy a dlouhého čekání požádá o pomoc mobilní tým. Odborníci přijedou, provedou konzultaci, nabídnou individuální práci s dítětem a navrhnou další kroky. Podpora se tak přesune z kanceláře přímo do prostředí, kde potíže vznikají a kde je možné je řešit nejúčinněji.

„Chceme využít potenciálu existujících zařízení k tomu, abychom z nich učinili centra podpory duševního zdraví. Do tohoto konceptu zapadá také budování mobilních týmů duševního zdraví v terénu,“ uvedl náměstek ministra školství Jiří Nantl.

Proč právě teď

Pandemie, změny ve společnosti i tlak na výkon posunuly duševní zdraví dětí mezi největší výzvy vzdělávacího systému. Rodiče narážejí na únavu, nejistotu a rostoucí požadavky a školy stále častěji hledají cesty, jak zvládnout žáky, kteří nejsou jen nepozorní, ale potřebují hlubší podporu. 

Situaci komplikuje i nerovnoměrné rozložení služeb. V některých krajích je středisko výchovné péče na několik desítek tisíc dětí, jinde je pomoc dostupná rychleji a systematičtěji. Nový plán si klade za cíl tuto nerovnost snížit.

Škola a rodina jako partneři

Promění se také očekávání od pedagogů. Nemají suplovat ani roli terapeutů ani krizových interventů. Získají však jasný kontakt na profesionály, kteří umí do školy přijít a navázat spolupráci. Rodiče naopak získají jistotu, že řešení nevisí jen na jejich bedrech. 

V okamžiku, kdy dítě odmítá chodit do školy, ztrácí motivaci nebo má potíže se sebevědomím, může tým přijít přímo domů, posoudit situaci a podpořit rodinu i školu v dalších krocích.

Otázky přesto zůstávají. Úspěch bude záviset na tom, zda se podaří najít dostatek kvalifikovaných odborníků, udržet financování a nastavit jasné metodiky. Zásadní bude také propojení s pediatry, psychology, sociálními službami a školními poradenskými týmy. 

^{Zdroj: MŠMT}