
Nová analýza PAQ Research připomíná nepříjemnou pravdu o českém školství. Talent se u nás rozvíjí hlavně tam, kde k tomu mají děti dostatek finančních zdrojů. Mezinárodní srovnání ukazuje jeden z největších rozdílů mezi výsledky žáků z bohatších a chudších rodin v Evropě. Otázka nezní, zda děti mají na víc, ale zda k tomu dostávají stejné příležitosti.
Když se odborníci z PAQ Research podívali na výsledky českých žáků v mezinárodních šetřeních, znovu se jim potvrdil známý vzorec. Děti z rodin s vyšším socioekonomickým statusem dosahují velmi dobrých výkonů v matematice i čtení a jejich výsledky nás tím tak řadí mezi evropské země s největšími rozdíly mezi jednotlivými skupinami žáků. Jejich vrstevníci z méně zajištěného prostředí totiž zůstávají hluboko pod průměrem a jen obtížně dohánějí náskok těch úspěšnějších.

Zdroj Vyběrové šetřeni PISA (OECD), vlastni výpočty PAQ
Problém spočívá především v tom, že české školy nedokážou rozdíly mezi dětmi dostatečně vyrovnávat a o vzdělávací dráze dítěte se tak často rozhoduje už před nástupem do první třídy.
Typická scéna z malé základní školy tuto nerovnost dobře ilustruje. Učitelka ve druhé třídě rozdává úlohy na porozumění textu. Děti, které doma běžně čtou, si s nimi poradí rychle. Jiní žáci tápou už u prvních vět a jejich zpoždění se s každým novým rokem dál prohlubuje.
Když prostředí vítězí nad úsilím
Z dat vyplývá, že rodinné zázemí ovlivňuje prospěch českých žáků víc, než je běžné v jiných evropských zemích. Děti z prostředí, které je podporuje, dosahují na špičkové výsledky. Děti ze slabšího zázemí se propadají do nejnižších výkonových skupin a jen málokomu z nich se daří tuto startovní nevýhodu překonat.

Zdroj Výběrové šetřeni PISA (OECD), vlastní výpočty PAQ
Sociologové upozorňují, že rozdíly vznikají velmi brzy a souvisejí s dostupností mateřských škol, s kvalitou prvního stupně i s možnostmi účastnit se rozvíjejících aktivit mimo vyučování. Podle sociologa Daniela Prokopa navíc systém českého školství ponechává velkou roli rodině, čímž zvýhodňuje ty děti, které mají rodiče schopné jim pomoci. Děti z rodin, kde se běžně čte a mluví o škole, se učí rychleji a snáze se dostávají do kvalitních škol i talentových programů.
Když rodinné zázemí nastavuje tempo
Jedním z dalších argumentů je, že český vzdělávací systém rozděluje děti příliš brzy. Výběrové školy, víceletá gymnázia a rozdílná úroveň výuky v různých regionech vytvářejí prostředí, v němž se děti s odlišnými startovními podmínkami míjejí.
V praxi to znamená, že školní úspěch je často spojený spíše s tím, odkud dítě pochází, než s tím, jak moc se snaží. Učitelé o tom mluví v každodenních rozhovorech. „Některé děti jedou naplno, ale jiné se potýkají s věcmi, které škola sama nedokáže nahradit. V jedné třídě tak sedí žáci se stejnými ambicemi, ale s naprosto odlišnými možnostmi,“ dodává Kateřina, učitelka na střední škole v Karlových Varech.
Budoucnost českého školství
V českém prostředí přesto existuje řada škol, které ukazují, že změna je možná. Tam, kde učitelé více individualizují výuku a školy aktivně spolupracují s rodinami, rozdíly mezi dětmi výrazně klesají.
Analýza tím vrací otázku, která se u nás opakuje už dlouho. Chceme školství, které dokáže otevřít cestu vzhůru všem dětem stejně, anebo systém, který vytáhne nahoru především elitní studenty? Ačkoli mají české děti zjevný talent i potenciál, stále platí, že nejjistější cestou k úspěchu je vyrůstat v prostředí, které si může dovolit investovat.
Zdroj: PAQ Research, EDUin
