Začátek školního roku vždycky přináší otázku, co vlastně ve výuce používat? Jaké učebnice, jaké pracovní listy, jestli koupit kartičky, stáhnout šablony, nebo si všechno vyrábět sama? Nabídek je spousta, trh je přesycený a učitelé jsou zahlcení. A právě tady začíná problém. Často totiž vítězí to, co je rychlé a hezky vypadá, ale ne to, co je skutečně kvalitní a smysluplné. A jak to má vítězka Global Teacher Prize Magdalena Málková?

Málková přiznává, že i ona někdy sahala po takzvaných instantních materiálech. Snadno se tvoří, učitelé je chtějí a na portálech mizí jako nic. Jenže metodicky jsou slabé a děti z nich moc nezískají. Naopak promyšlené materiály s metodikou a hlubším obsahem se prodávají minimálně, protože vyžadují čas a zkušenosti. Stejnou zkušenost mají i další učitelé, kteří něco tvoří.

Výsledkem pak bývá třída, která připomíná spíš skladiště. Obrázky všude, stovky kartiček, pracovní listy na každé téma. Vypadá to efektně, ale podle výzkumů to dětem spíš ubírá schopnost soustředit se. A Málková potvrzuje, že méně je často více. Materiály by měly tvořit systém, který navazuje, podporuje cíle a pomáhá žákům k hlubšímu poznání.

Jak poznat dobrý materiál. Učitelka radí ptát se sama sebe, jestli zapadá do vzdělávacích cílů. Jestli rozvíjí dovednosti a ne jen krátce zabaví. Jestli navazuje na předchozí práci a připravuje půdu pro další. A jestli odpovídá principům učení. Pokud ano, má smysl ho použít. Pokud ne, i kdyby vypadal krásně, je možná lepší ho odložit.

Málková nezavrhuje ani Canvu, ani prodejní portály. Sama je využívá a šetří jí čas. Varuje ale před tím, aby se z toho stala rutina. Přirovnává to k vaření. Instantní polévka sice zasytí, ale dlouhodobě zdraví nepřidá. Stejně tak je to s materiály. Ty jsou jen prostředek. To, co skutečně funguje, je promyšlený systém a cesta, která děti vede dál.

Zdroj: EDUin